Dny bez Buddyho

 Když brácha odjel s Ivou k babičce, vůbec nic mě nebavilo. A tak jsem jen ležel a snažil se spát. Maminka se sice trochu zlobila, že jsem neskutečný lenoch, ale já se snažil dospat tu dobu, kdy mě můj malý-velký bráška ustavičně budil. Při tom jsem stále hlídal dveře, jestli se v nich neobjeví Badýsek.

 Po pár dnech jsme s maminkou koukali z balkonu a v tom jsem ho uviděl. Bady se s Ivou vracel z výletu. Měl jsem tak ohromnou radost, že jsem se úplně rozbrečel. Brácha vběhl do pokoje a radostí, že mě vidí, se počůral. Honem jsme začali řádit, lítali jsme z obýváku do pokojíku a skákali na sedačku a štěkali radostí, aby všichni pochopili, že patříme k sobě. Maminka jen pronesla – no tak tohle mi FAKT chybělo. Večer jsme spolu usnuli v pelíšku a já byl moc rád, že už doma nejsem sám.