Už ať je zima za námi nebo se ten náš kluk odnaučí chodit. Někdy mám pocit, že se převtěluje do medvídka, který chce celou zimu prospat.. Ráno, když vstávám do práce, sotva vystrčí čumáček z pelíšku, jak moc se bojí, že ho budu tahat ven, aby se po ránu vyvenčil. Když se náhodou odváží a vyleze, aby mi olízal denní krém, vyčůrá se na svém domácím psím záchodě a rychle šupky dupky do pelíšku. Tam ho taky najdu odpoledne, když přijdu domů z práce. Dříve mě už cítil na dálku a nedočkavě čekal až odemknu dveře. Ale teď? Teď už se neobtěžuje ani vylézt z toho svého brlohu. Čeká, až se objevím ve dveřích, na můj pozdrav znuděně zívne a jeho výraz říká „ Ty už jsi tady? To zase jako půjdeme ven? Vždyť je tam zima!“
Tak si toho lenocha nevšímám, však on přijde sám. Omyl. Zahrabe se ještě hlouběji pod deku a dává mi najevo, jak to dnes vidí s procházkou.No nic, tak se ven půjde později.
Nejhorší je, když venku prší nebo sněží. Jedna jediná kapička, která spadne na našeho miláčka, způsobí okamžitou blokaci. Zapře se předníma nohama a nepohnu s ním ani o krok, prostě hodí brzdu a chce jít domu. A tak se přetahujeme, jako v té pohádce O řepě. Občas nad ním zvítězím tím, že ho v náručí odnesu daleko od domova a znuděně řeknu : „ Dobrá, tak jdeme domu“. Nevěřili byste, co energie a elánu je najednou v té zmrzlé nešťastné kuličce. Někdy se mi podaří nalákat ho na kamaráda Filípka, jako že na nás čeká v parku. Ale tuhle malou lež už mi ten náš kluk prokoukl. Rozhlídne se a když ho do pár vteřin neuvidí, otočí se a táhne mě domů.
Navečer, když pro nás Filda s paničkou přijdou, probíhá venčení taky vesele. Matýsek jde ven dobrovolně, to aby se nezahanbil před svým malým kamarádem. Ale již po pár metrech se začne otáčet, házet na mne prosebný pohledy a nastrkávat zadek, to jako znamení, že chce do náruče. A pod bundu, aby mu nebyla zima.
A tak se procházíme po sídlišti. Sousedka s yorkšírem Filipem, který zásadně odmítá jít domů a já s Matesem pod bundou, který odmítá vylézt a jít po svých..
Kolikrát mám pocit, že ten pes vlastně venčí mě. A má pravdu, aspoň si v klidu se sousedkou probereme události celého dne. A to, že se kluk nese pod bundou? Nevadí, hlavně že je na čerstvém vzduchu a já mám trochu pohybu před spaním.
