Tak už je to konečně tady

Tak už je to konečně tady!..
To protivné bílé, co mě studilo do tlapiček, zmizelo. Už mě panička necpe do svetru ani do vesty a to kulatý na obloze krásně hřeje. Když tedy zrovna neprší.
Pokaždé, když nejde panička do práce, tak jedeme na chatu. No, ale povím vám, že mne páníčkové pěkně převezli, protože mi udělali ohradu kolem celé chaty. Honosně tomu říkají plot, ale mě je to jedno, jestli je to ohrada nebo plot, prostě se nikam nedostanu. A to jsem chtěl zase začít zkoumat les a jeho okolí. Tak se bavím alespoň tím, že závodím s každým cyklistou, který okolo projede a pěkně na ně štěkám. No a protože mě není vůbec vidět, tak každého pěkně vylekám, protože štěkání, to mi opravdu jde.
A nebo honím po zahradě něco mrňavého bzučícího, ale to se panička vždycky rozčílí a křičí na mne, že se mnou na pohotovost nepojede. Nevím sice co je pohotovost, ale jak řekne injekce, tak se radši schovám do boudičky a dělám, že jsem strašně unavený a že musím odpočívat. Vloni mě totiž něco kouslo do čumáčku a museli jsme jet hned k doktorovi, protože jsem se začal hrozně dusit a otékat. Doktor mi píchnul strašně bolavý injekce a já potom 2 hodiny brečel a nemohl chodit, protože mě to opravdu, ale strašně moc bolelo. Panička brečela a nosila mne v náručí a hladila mne a pusinkovala, až jsem z toho všeho nakonec usnul. A tak jak slyším slovo injekce, tak jsem hned zase hodný pejsek haf. I když, já jsem hodný pořád haf haf.