Uvod

Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet.

Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak raději nebude cvičit vůbec. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, přitom málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct "Hodný…", zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat "Ták je hodný Art, ták je hodný Artíček, ty jsi šikovný pejsek!". Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek - kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, "oblíbenější" pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky; když u německého ovčáka použijeme celý piškot, malému knírači jej klidně nalámeme na čtvrtiny.

S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit; pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat - takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi - je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.

Ještě než se vydáme poprvé na cvičák, měli bychom se psem zvládnout několik základních věcí. První je reakce na jméno. Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej "Arte!", pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení "Arte!" bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat - to by byl základ přivolání.

Další věc je návyk na obojek, vodítko a náhubek. Obojek je nejvhodnější kožený nebo nylonový, určitě hladký a nestahovací; musí být tak velký, aby jej pes nepřetáhl přes hlavu, zároveň se mezi něj a krk musí vejít alespoň tři prsty. Pokud musíme používat stahovací hladký řetízek při výcviku bude zapnutý tak, aby se nestahoval! Vodítko na cvičák je potřeba krátké - tak do 2 m, může být i propínací. Používají se vodítka kožená, dnes už častěji nylonová, a to jak plochá, tak i kulatá. Není vhodný řetěz, protože se psovodovi špatně drží. Náhubky jsou kovové, plastové a kožené; přes uzavřené kožené se psům v létě špatně dýchá, kovové mohou být dost těžké, plastové málo vydrží a rovněž málo větrají. U veškeré výstroje vybíráme takovou velikost, aby odpovídala našemu psovi; v ideálním případě ji na psa v obchodě vyzkoušíme.

Další důležitou věcí je socializace psa, tzn. návyk na ostatní psy, což je ovšem většinou záležitostí až cvičáku. Pokud víme, že náš pes není stoprocentně klidný, pozorně jej celou dobu sledujeme. Pokud se náhodou s někým serve, na nic nečekáme a odtrhneme jej. POZOR! Mezi peroucí se psy nestrkáme ruce, ani když mají náhubky! Popadneme první nohu nebo ocas, nesnažíme se chytat psa za obojek! Pokud máme velkého psa, budeme ohleduplní k těm malým a nenecháme svého ovčáka, aby malého pudlíka zatloukal náhubkem do země. Pro malé psy je často velmi traumatizující, když za nimi neustále chodí velký pes a doráží na ně. Uvědomme si, že malý pes je velmi křehké stvoření, a zejména mladí velcí psi si svou sílu prostě neuvědomují. Stejně tak platí, že nenecháme svého psa, aby neustále obtěžoval přítomné fenečky. Rovněž není vhodné, abychom na cvičáku dávali pamlsky cizím psům, aniž bychom se předtím dovolili jejich majitele.

Problémy dělají reakce psa na neznámé věci: jízda autobusem, projíždějící vlak, výstřel, prásknutí dveří. Když se s tímto pes setká poprvé, může být vyděšený. Na psovodovi je, aby nedal najevo strach ani tím, že psa vezme do náruče; musí se tvářit, že nic neslyšel, že to je úplně běžné. Pes potom vycítí, že psovod si je v této situaci jistý, a uklidní se. Pokud byla první reakce psa bázlivá, několikrát podobnou situaci cíleně navodíme, třeba práskneme dveřmi, začneme čas od času jezdit autobusem a podobně, a schválně se budeme chovat lhostejně, aby si zvyknul.

Samozřejmostí je správná péče o psa. K tomu patří pravidelné očkování, odčervování, péče o srst, uši a oči, zuby, tlapky; s tím nám poradí veterinář. Platí, že jenom zdravý pes je schopný podávat vrcholové výkony. Zvolíme také vhodný druh krmiva; pokud nemáme čas na vaření vyvážené stravy, používáme krmivo kompletní - pro štěňata, dospělé psy s nízkou nebo vysokou zátěží, staré psy. S tím nám zase poradí obchodě s krmivy, ale rozhodně se vyhneme nejlevnější značce.