Tak jsme se ve čtvrtek vydali s maminkou, kamarádkou a Fildou na výlet. nejdřív jsme museli s bráchou do batohu a to se mu vůbec nelíbilo, potom jsme nastoupili do busu a jeli jsme na Barrandov,kde jsme vystoupili a šli přes Klukovice pěšky až do Prokopského údolí. Brácha byl jak u vytržení, nevěděl, kde má dřív čůrat,aby náhodou něco nezapomněl podepsat. Vykračoval jsme si jako za mlada a chtěl oběma mladíkům ukázat, že nejsem žádná stará bačkora. Přes Klukovice jsme došli až do Prokopáku, kde jsme si udělali první přestávku. Dostali jsme dobrůtky a taky vodu na posilněnou, maminka nás pustila na volno a já se pustil do bráchy, že mi sotva stačil. maminka měla ze mne velikou radost a já měl zase radost, že má ona radost a tak jsme se všichni radovali. Když jsme se vyběhali, museli jsme zase na vodítko, ještě jsme prozkoumali břeh potoka a já všem ukázal, jak se napít a nenamočit si tlapičky. No ale znáte bráchu, je to poděs a hned se celý umáčel až na bříško.. Cestou jsme potkali dva uňafaný psy,který jsme se snažili zahnat na útěk. Maminka zavelela,že půjdeme po naučné stezce, abychom nemuseli jít po silnici. Cesta vedla stále do kopce a tak jsme na ty dvounožce museli pořád čekat. Vystoupali jsme na vyhlídku na Dalejský háj a proběhli se zase po poli. No mě se už moc nechtělo a tak jsem nechal bráchu, ať se honí s Filipem sám. Dvounožci si ale na ceduli přečetli, že musíme kvůli ovcím na vodítko a tak měli kluci po běhání. Tak nějak se mi už nechtělo šlapat a tak mě maminka vzala do batohu. Prošli jsme kolem Hemrových skal až do Jinonic a odtud do nových Butovic. To si ale už nepamatuji, protože jsem najednou v batohu úplně usnul. Autobus nám ujel před nosem, a tak jsme měli ještě čas na malý odpočinek. Brácha cestou usnul jako štěně a vůbec mu už nevadilo,jak to v buse divně hučí. Výlet se nám všem moc líbil a dvounožci se už chystají, že příště začneme procházku v Řeporyjích…..haf
