ZIMU NEMÁM VŮBEC RÁD
Panička mě nejprve dlouze přemlouvala, abych už vylezl z pelíšku. Dělal jsem, že ji neslyším a zavrtal čenich ještě víc do deky. Jenže si klidně sedla k pelíšku a začala mě drbat na bříšku, jé to bylo příjemné… Překulil jsem se na záda, nohy vystrčil do vzduchu, vycenil zub a užíval jsem si to.. Jenže to poznala, že vlastně nespím, že se mi jenom nechce do té zimy. 
No tak jsem se začal protahovat a protahovat a olizoval jsem si tlapku a jasně dával najevo, jak moc mám práce než půjdu ven. No ale jako vždy mi to nebylo nic platný. Najednou držela v ruce svetr a volala :“ Tak honem lenochu, než tam bude tma“.
A tak jsme šli. Vyčůral jsem se hned u domu, ale panička trvala na tom, že dokud se nevykakám, nejde se domu. Zima mnou třásla, uši mi mrzly a tak jsem si v parku rychle našel místečko a těšil se, že už půjdu do tepla.
Ale páni, zrada. Panička mě pochválila a řekla: „ No vidíš, ty šikulo a teď se půjdeme podívat, jestli cestou nepotkáme Fildu“. Jako vždycky jsem se nechal napálit. Pořád jsme šli a šli a Filda nikde. No to mě mohlo napadnout, že to byl zase jen paničky trik, abych se trochu provětral. Snažil jsem se kňourat a zastavovat se, to panička vždycky pozná, že je mi zima a strčí mě pod bundu, ale dneska nic. Dělala jako že to nevidí a pořád mě chválila, jak jsem šikovný kluk, až jsme došli až domů. No ale příště jí na to už určitě neskočím haf.
