Prvni den...
Od chvíle, co jsme si přinesli malou chlupatou kuličku domů, uběhly více jak dva roky. Příchodem Matýska se změnil život celé naší rodiny. Protože máme dospělé dcery, všechna naše pozornost se zaměřila pouze na něj. A tak často můžete u nás slyšet věty : „Mámo, to máme ale krásného kluka, viď. Ten se nám povedl.““ No táto, a jak je ti podobnej“. Ale nejsou všechny dny jen idylické. Také můžete slyšet: „Ježiši, nekrm pořád toho psa, bude mu blbě.“ „Jak ho nemám krmit, když pořád škemrá.“ „Protože jsi ho rozmazlil.“ „ Já??Ty ho rozmazluješ“ a potom následuje pár minut trvající výměna názorů, kdo toho našeho kluka víc rozmazluje.
Po pár dnech usínal ve svém pelíšku, samozřejmě vedle mě na posteli. A já si vybavuji chvíle, kdy jsme měli holky malé a chodily za námi v noci do postele. Nejprve ucítím, jak mi na polštáři leží ťapinky. Za chvíli se k ťapkám přidá hlava a k ránu mám na polštáři půlku Matýska. Pravda, zadní tlapky s ocáskem jsou stále v pelíšku, tak vlastně musím říkat, že ten náš kluk umí spát sám.
Nejoblíbenější hrou Matyho a našich dcer je hra na schovávanou. To se neustále z různých koutů bytu ozývá „bááááf“ a nebo příšerný řev, to když je Maty rychlejší a přepadne schovávající se dceru jako první. Další jejich oblíbenou hrou je hra na honěnou. Náš chytrý kluk nad nimi stále vyhrává. Nejenom rychlostí, ale i důvtipem. Často se stává, že honící dcera běhá z místnosti do místnosti v domnění, že pejsek běhá za ní. Ale chytráček sedí pod stolem nebo za křeslem a číhá na chvíli, kdy se honící člověk unaví. Z jeho očí se pak dá číst:
„ Jen si lítej, až ti dojdou síly, začnu běhat s tebou.“
Na vánoce jsem od nejstarší dcery dostala přívěšek krávy, který po zmáčknutí bučí a ukrutně se směje. Matýsek z ní měl velikou radost. Nejprve ji vykousal oči a potom se naučil jak jí sám spustí. Někdy to jde až na nervy, když vám během večerního sledování TV každou minutu pouští ten příšerný zvuk. Ale když vidíme jakou má z toho radost, radujeme se s ním.
Matýska jsem si vynutila jako předčasný dárek k narozeninám. Od srpna do ledna je daleko a tak na to všichni doma zapomněli. Když se mě v lednu před dvěma lety opatrně ptali, co bych chtěla k narozeninám, odpověděla jsem : „ Já nic, ale Matýsek by potřeboval malou zahrádku s chatičkou“. A světe div se, po 23letech manželství jsme si pořídili zahrádku i s malou chatkou. Přece nebude Matýsek celé prázdniny trávit jen v paneláku. :-)))
